Jak si zabalit příruční kufr do Kodaně
Kam jedu a jaké tam bude počasí
Měla jsem před sebou prodloužený víkend v Kodani a byla jsem naprosto bezradná, co si zabalit. U nás tou dobou teploměr atakoval třicítku, a v Kodani mělo být podle předpovědi dvanáct stupňů.
Po tom dlouhém a parném letošním létě jsem se najednou nedokázala rozpomenout, co se vlastně nosí ve dvanácti stupních, a snažila se uvědomit si, kdy bylo naposledy tak chladno.
Co s sebou: trenčkot a vrstvy
Když si začínám skládat v aplikaci koláž oblečení, začínám většinou od svrchního oblečení. Ovšem tentokrát jsem se nedokázala odpíchnout. Nejdřív jsem předpokládala sako, pak jsem ho vyměnila za nepromokavou parku, pak za prošívanou parku a nakonec vyhrál kompromis v podobě trenčkotu.
U zbytku garderoby jsem se držela pravidla vrstvení.
Tílko, tričko i mikina jsou z merina. Merino na cestování doporučuji všemi deseti, materiál je to lehký, příjemný a jako vlna obecně nevyžaduje časté praní. Stačí vyvětrat a nosit dál. Tílko jsem koupila, ale tričko a mikinu ušila z metráže z Moraviatexu, protože mi nevyhovoval příliš sportovní charakter toho, co se dá koupit v obchodech. Vše se dá nosit jednotlivě i dohromady, a kdyby byla kór velká zima, dá se navrch ještě kašmírový svetr.
Barvy
Oproti šatníku do New Yorku nebo Frankfurtu je na první pohled vidět obrat v barevnosti. Pryč jsou světlé barvy, pestrobarevné kombinace. Nastoupila černá, tmavě šedá, tmavomodrá plus světlé džíny. V Kodani to ani jinak nejde, černá je bezkonkurenčně nejoblíbenější barva.
Metodu kufřík likvidátor jsem vůbec nepoužila, naopak jsem si z Kodaně dovezla jako suvenýr do šatníku tričko s nápisem HYGGE a dvoje ulítlé ponožky.
Co bych příště udělala jinak
Rozhodně bych si přibalila teplé ponožky, šálu a rukavice. Neplánovaně jsem strávila jednu noc několik hodin venku a tyto tři věci mi hodně chyběly.
Příště si přečtěte, jak k tomuto neplánovanému nočnímu pobytu došlo a také jak jsem zažila deset vteřin slávy v dánské televizi.
Měla jsem před sebou prodloužený víkend v Kodani a byla jsem naprosto bezradná, co si zabalit. U nás tou dobou teploměr atakoval třicítku, a v Kodani mělo být podle předpovědi dvanáct stupňů.
Po tom dlouhém a parném letošním létě jsem se najednou nedokázala rozpomenout, co se vlastně nosí ve dvanácti stupních, a snažila se uvědomit si, kdy bylo naposledy tak chladno.
Co s sebou: trenčkot a vrstvy
Když si začínám skládat v aplikaci koláž oblečení, začínám většinou od svrchního oblečení. Ovšem tentokrát jsem se nedokázala odpíchnout. Nejdřív jsem předpokládala sako, pak jsem ho vyměnila za nepromokavou parku, pak za prošívanou parku a nakonec vyhrál kompromis v podobě trenčkotu.
U zbytku garderoby jsem se držela pravidla vrstvení.
Tílko, tričko i mikina jsou z merina. Merino na cestování doporučuji všemi deseti, materiál je to lehký, příjemný a jako vlna obecně nevyžaduje časté praní. Stačí vyvětrat a nosit dál. Tílko jsem koupila, ale tričko a mikinu ušila z metráže z Moraviatexu, protože mi nevyhovoval příliš sportovní charakter toho, co se dá koupit v obchodech. Vše se dá nosit jednotlivě i dohromady, a kdyby byla kór velká zima, dá se navrch ještě kašmírový svetr.
Barvy
Oproti šatníku do New Yorku nebo Frankfurtu je na první pohled vidět obrat v barevnosti. Pryč jsou světlé barvy, pestrobarevné kombinace. Nastoupila černá, tmavě šedá, tmavomodrá plus světlé džíny. V Kodani to ani jinak nejde, černá je bezkonkurenčně nejoblíbenější barva.
 |
| Koláže: SmartCloset. |
Čtyři kombinace, které jsem opravdu měla na sobě. Musím se pochválit, volba barevnosti i oblečení mi pomohla splynout dokonale s prostředím. Nejenže se mě turisté ptali na cestu, ale dokonce i v obchodech mě oslovovali dánsky!
Metodu kufřík likvidátor jsem vůbec nepoužila, naopak jsem si z Kodaně dovezla jako suvenýr do šatníku tričko s nápisem HYGGE a dvoje ulítlé ponožky.
Co bych příště udělala jinak
Rozhodně bych si přibalila teplé ponožky, šálu a rukavice. Neplánovaně jsem strávila jednu noc několik hodin venku a tyto tři věci mi hodně chyběly.
Příště si přečtěte, jak k tomuto neplánovanému nočnímu pobytu došlo a také jak jsem zažila deset vteřin slávy v dánské televizi.
Komentáře
Okomentovat